Politické názory

Politický názor je faktorem,který zajišťuje pořádek a integritu ve společnosti, schopnost dospět ke společnému jmenovateli a postupovat dále po cestě pokroku. A to navzdory existenci různých sociálních skupin, které mají často naprosto opačné zájmy.

To znamená, že politické názory jsou takové přesvědčení o faktech a hodnotách, které jsou relevantní pro určitou stranu, osobu nebo sociální skupinu a reprezentují jejich zájmy.

Jednotlivec vždy jedná pro nějaký účel, tjvíce, pokud jsou jeho akce politické povahy. Jejich zaměření je vždy konkrétní, ale ne tak důležité, ať už jde o účast na volbách, v politických činnostech nebo ve vládních úřadech. Směr a metody těchto akcí závisí na převládajících představách o hodnotách a struktuře společnosti. Politické názory třídy, národ nebo jednotlivec ukazují, jak chápou a interpretují, co se děje ve skutečnosti, jaké role, statě a výhody se spoléhají. Formované víry dávají smysl celé politické aktivitě skupin, stran a jednotlivců v rámci hodnot, které jsou v současné době relevantní. Politické názory jsou tak formu, která ovlivňuje politické chování a základ, na němž je postaven světový pohled na politiku. Všichni, tak či onak, se týkají otázek moci, autority atd.

Politické pohledy provádějí současně dvě funkce:

- Integrativní, která spočívá v shromažďování členů, skupin, party, tříd;

- vymezení, které spočívá v oddělení jedné skupiny, stranou od ostatních.

Rozdíly v sociálních, politických a ekonomických modelech všech zemí jsou výsledkem dominance určitých politických přesvědčení nad ostatními. Typy politických názorů se vyznačují dvěma kritérii:

1) Podle modelu společnosti, která má být postavena, existují názory:

- Právo;

- centrist;

- Vlevo.

2) Podle způsobů a metod pokroku se názory liší:

- radikální (vytváření revoluční transformace);

- Centrist (upřednostňuje cestu reformy, ale střední, postupný);

- konzervativní (snaží se zachovat již vytvořený pořádek).

Politické názory vznikly během osvícenství. Myšlenka pokroku byla jim odůvodněna různými způsoby, a proto byly různé typy společností, které by mohly tyto myšlenky implementovat.

Pravicoví lidé viděli pouze pokrokve společnosti, kde existuje volná soutěž, podnikání, soukromý majetek, trh. Soustava pravicových názorů je však velmi heterogenní (a tak byla od samého počátku): od ultrapravic, kteří zastupují fašisty, k liberálním demokratům.

Příznivci levicových názorů vidí pokrokneustálé přeměny společnosti, dokud nedojde k sociální rovnosti a spravedlnosti. Věřili, že osoba by měla mít všechny podmínky pro plnohodnotný vývoj. Nicméně způsoby, jak tyto hodnoty dosáhnout, byly viděny různými způsoby. Komunisté tak radši transformují společnost radikálně. Rovnost a spravedlnost musí být dosaženo v ekonomicky organizovaném hospodářství. Dokonce i za socialismu, jako počáteční fáze komunismu, zůstává zachována hodnota veřejného majetku. Sociálni demokraté a socialisté naopak raději nepoužívají revoluce, ale reformy, sociální transformace. Spravedlnost a rovnost, které chápou jako vytvoření stejných podmínek pro rozvoj jedince na samém začátku životní cesty, na začátku, což však ne vždy vede ke stejným výsledkům.

</ p>>