Vědomí v psychologii

Psychiky ve vývoji živých bytostí se vyvinuly jako odraz reality v mozku. Nejvyšší úroveň jeho vývoje je přirozená lidskému vědomí.

Psychologie, vznik vědomí lidí vysvětluje společenský způsob života lidí a jejich pracovní činnosti, které stimulují rozvoj vědomí.

Vědomí v psychologii je poměrně složitá koncepce. Ve své definici vznikají řada obtíží, které jsou spojeny s různými přístupy k studiu tohoto problému. Problém vědomí je jedním z nejsložitějších v psychologické vědě.

Podle definice, B.Wundt, vědomí v psychologii je to, že v sobě najdeme určité duševní stavy. Z této pozice je vědomí vnitřní záře, která je někdy jasnější nebo tmavší a obecně může jít ven.

W. James definuje vědomí jako velitele duševních funkcí a prakticky ho identifikuje s tímto tématem.

K. Jaspers považuje vědomí v psychologii za zvláštní mentální prostor, jakousi "scénu". Stout píše, že vědomí je nekvalifikováno, protože je to kvalita duševních procesů a jevů.

Zástupci francouzské školy (Halbwachs,Durkheim atd.) Také uznávají nedostatek kvality vědomí, ale chápou to jako letadlo, které je základem pro promítání konceptů, konceptů, které tvoří obsah společenského vědomí. Prakticky spojují pojmy vědomí a znalostí (vědomí je produktem společenského poznání).

Zajímavý pohled vědomí v psychologii L.Vygotsky. Podle jeho definice je vědomí odrazem skutečnosti člověka, jeho samotného a vlastních činností. Vědomí není zpočátku dáno, není generováno přírodou, je produktem činnosti společnosti, která ji produkuje.

B. Ananiev píše o vědomí jako o duševní činnosti, o dynamické korelaci logických a smyslových znalostí, o jejich systému. Podle jeho názoru je vědomí nedílnou součástí účinku akce.

Vědomí je nejvyšší úroveň samoregulace amentální reflexe, který je vlastní pouze člověku. Působí jako měnící sadu snímků smyslné a intelektuální úrovní ve vnitřní zkušenosti člověka, které jsou schopny předvídat svou praxi.

Vědomí se vyznačuje záměrností (zaměřeným na objekt), aktivitou,

schopnost introspekce, reflexe, různé úrovně jasnosti, motivační a hodnotový charakter.

Vědomí každé osoby je jedinečné. Jeho studium čelí vážným potížím. Především je to kvůli skutečnosti, že psychologické jevy jsou prezentovány člověku a jsou jim realizovány do té míry, do jaké je jim rozumí.

Za druhé, vědomí není lokalizováno ve vnějším prostředí a nesmí být rozloženo včas. Proto ji nelze studovat pomocí standardních psychologických metod (opatření, srovnání).

Struktura vědomí v psychologii je rozdělen do tří úrovní reflexerealita: smyslově-emoční (reflexe předmětu reality smysly); racionální diskursivum (odraz objektu je zprostředkován, tj. výběr v něm ze zobecnění podstatných rysů a vlastností); intuitivní-voličský (integrální vnímání objektu, určuje sebevědomí, vede k jednotě pocitu a rozumu).

Sebevědomí v psychologii je definován jako souhrn procesů psychiky,prostřednictvím které si člověk uvědomuje sebe sama jako předmět reality. Sebevědomí odráží bytost osobnosti, která není v zrcadle. Osoba je myšlenka na sebe sama není vždy adekvátní. Lidské motivy neodrážejí vždy jeho skutečné motivace. Samo-znalost je výsledkem znalosti, to znamená, že není dáváno pouze zkušeností. Není to na člověku původně, ale je produktem vývoje.

</ p>>